Recenze: Ztraceno v písku

Autor: Ivana Špičková

Název originálu: Ztraceno v písku 

Počet stran: 448 

Série: -  

Díl v sérii: - 

Nakladatelství: Millennium Publishing 

Rok vydání v ČR: 2014

Za recenzní výtisk autorce ještě jednou moc, moc děkuji.

Oficiální anotace:

Třetí historický román talentované spisovatelky Ivany Špičkové se začíná odvíjet roku 1662. Loď Santa Charlotta převáží malé křesťanské děti do italského Palerma. Ve Středozemním moři je však loď přepadena piráty a děti jsou prodány. Jejich další osudy v muslimském otroctví se v tomto strhujícím románu čtou jedním dechem.

Moje hodnocení: 

Kniha se odehrává v Alžíru v orientálním světě muslimů. Jelikož jsem z tohohle prostředí skoro nic nečetla a ani o něm moc nevím, nevěděla jsem co přesně od knihy očekávat a trošku jsem se i bála jestli se mi bude líbit. Moje obavy byly ale naprosto zbytečné.

Hned po prvních pár stranách jsem se do knihy začetla a nemohla jsem se odtrhnout. Knize rozhodně nechybí napětí, děj plyne velmi přirozeně a čtenář si ani neuvědomí kolik toho přečetl. Jen napjatě otáčí strany a prožívá s hlavními hrdiny jejich pohnutý osud.

Hlavní hrdinka Nell se mi hned zalíbila a s jejím osudem jsem soucítila a držela jí palce co to jen šlo. Nebyla to klasická ubohoučká dívenka spoléhající se na okolní svět, naopak si dokázala se vším poradit, snažila se myslet pozitivně i přes nepřízeň osudu a spoléhala jen a jen na sebe. Musela jsem ji obdivovat co všechno zvládla překonat, jak ze všech nepříjemných situací dokázala vyjít s grácií... Já bych to co ona rozhodně nedokázala.

Ostatní postavy: Keith, Arnaud, Azíza.... ty všechny jsem si oblíbila. S Nell je všechny spojovalo jejich nepříjemné postavení. I přesto si každý  z nich zachovával chladnou hlavu a s osudem se smířili, nesnažili se fňukat, ale naopak se snažili něco se svým životem udělat.

Oproti tomu jejich pána Ibrahíma a hlavně jeho syna Sáhiba jsem nesnášela. Oba arogantní, namyšlení muslimové spojovali přesně ty vlastnosti, které na lidech nemám ráda. Když se ještě spojí s tím co prováděli Nell a jejím přátelům, vyloženě jsem nesnášela.

V knize je krásně popsáno tamní prostředí, nádherné paláce, harémy, zahrady... Na druhou stranu nuzné příbytku otroků, špatné zacházení s nimi. Je hrozné, když si člověk představí, že s otroky nakládali hůř než s koňmi a brali je jen jako majetek. Snadno nahraditelný majetek.

Autora také zajímavě popisuje muslimské a křesťanské náboženství, rozdíly mezi nimi a hlavní rysy každého z nich.

Obálka knihy je sice jednoduchá ale mě se ke knize hodila. Oranžová barva, jako pouštní písek, kterého bylo v knize mnoho a zvláštní ornamenty v pozadí, jako kdyby nás přibližovali k orientu.

Jediná věc, která mě mrzí je, že kniha tak rychle skončila a hodně otevřený konec. Na jednu stranu Nell dokázala to co chtěla, na stranu druhou by mě její další osud také zajímal. Třeba paní autorka ještě napíše pokračování....které bych si rozhodně s nadšením přečetla.