neděle 25. června 2017

Knižní přírůstky #3

Po delší době jsem se rozhoupala, vytáhla úspory a koupila si knihu, na kterou už se dlouho těším.
A to knihu Spáčův hrad od jedné z mých nejoblíbenějších autorek, od Barbary Erskinové.
























Děj dalšího románu oblíbené autorky se odehrává v 15. a zároveň v 21. století a jeho hrdinkami jsou dvě ženy – Catrin a Miranda.
V roce 1400 se na velšských hranicích schyluje k válce. Catrinin otec je věštec a hraje nebezpečnou hru v centru zuřivého soupeření mezi velšskými knížaty a anglickými pány. Catrin se ocitne ve zdech hradu Sleeper a je vyzvána, aby předpověděla osud Walesu, ona však vidí jen blížící se válku a krev… V roce 2015 odjíždí Miranda na hrad Sleeper, aby unikla realitě a uspořádala si myšlenky. Pomalu cítí, že se v samotě hor probouzí k životu, ale pokaždé, když zavře oči, její sny ožívají. Setkává se v nich s mladou dívkou, která křičí a vztahuje k ní ruce. Zdá se, že jí může pomoct je
Miranda…



Na první pohled jsem si tuhle kniha zamilovala, svou nádhernou obálkou mě naprosto dostala. (na fotkách to není moc vidět ale na živo hází zlatavé odlesky a tóny fialové barvy mě vážně uchvátily).


To ale není všechno...


Kromě Spáčova hradu jsem pro mladší sestru koupila knihu neknihu.... Destrukční deník od Keri Smithové, ze které měla velkou radost a hned začala tvořit/ničit. :)


Knihy jsem si objednávala z internetového knihkupectví Martinus.cz. Zkušenosti s nimi nemám první a rozhodně ani poslední. Moc se mi líbí jejich osobní, milý přístup a celková forma komunikace s nimi.

K balíčku mi přibalili ještě jednu věc. A to knihomolskou tašku. Já už jednu mám a nosím ji hrozně ráda, například při cestách do knihovny...
Ani tahle druhá taška ale nebude ležet ladem. Hodit se bude sestřičce, které jsem dřív půjčovala tu svoji (což samozřejmě není ono). Teď už bude mít vlastní tašku a jak to tak vypadá asi ji už nedá z ruky. :)

neděle 18. června 2017

Recenze: Krvavý slib


Autor: Richelle Mead

Název originálu: Blood Promise

Počet stran: 368

Série: Vampýrská akademie

Díl v série: #4

Nakladatelství: Domino

Rok vydání v ČR: 2010

úterý 13. června 2017

Knižní "meziřádková" výzva #7


Knižní "meziřádková" výzva, kterou pořádá Svět mezi řádky, a ke které jsem se letos přidala je v plném proudu. Šest úkolů už mám za sebou, a tak se v tuto chvíli můžu pustit do dalšího z nich.

Zadání úkolu:
Napište drabble (útvar přesně o sto slovech) na oblíbeného knižního hrdinu/hrdinku.

Knihy, které jsem přečetla:
24. Baby Jane (Sofi Oksanen)
25. Šťastní lidé mají snadný život (Agnes Martin-Lugand)
26. Neslyšno (Richelle Mead)
27. Kruh (Dave Eggers)
28. Stínem políbená (Richelle Mead)
29. Ztracené město (Alec Palmer)
30. Nikola Šuhaj loupežník (Ivan Olbracht)


Můj oblíbený knižní hrdina, spíš bych měla říct hrdinka, bude znít nejspíš prvoplánově a otřepaně... Nemůžu si pomoci, prostě je to tak.
Je jím jednoznačně Hermiona Grangerová z knížek o Harrym Potterovi.


Drabble

Hermiona Grangerová  se jakožto mudlovská dívka dokázala vypracovat a stát se nejlepší studentkou nejen ve svém ročníku, dokonce svými znalostmi převyšovala  mnohem starší studenty. Svou pílí, inteligencí a charakterem si mě získala a já (generace co na knihách o Harrym vyrostla) jsem si přála být jako ona.
Nejde ale jen o její inteligenci, která se mi líbí. I svou upřímností, laskavostí, pevným nezlomným přátelstvím a odhodláním komukoliv pomoci si mě získala.
Nejspíš se nejedná o hrdinku v pravém slova smyslu. Já jsem ale Hermionu brala jako svůj vzor a stále je to jeden z mých nejoblíbenějších charakterů. Jistě nejsem jediná...

sobota 10. června 2017

Recenze: 2 dramata od Tennessee Williamse


Název: Tramvaj do stanice Touha

Název originálu: A Streetcar Named Desire 

Počet stran: 104

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur

Rok vydání v ČR: 2012

Oficiální anontace:
Vrcholné dílo moderního amerického psychologického dramatu z roku 1947. Příběh odehrávající se po válce ve francouzské čtvrti New Orelansu sleduje hluboce niterný život citlivé a iluzí plné Blanche DuBoisové, přijíždějící navštívit svou vitální sestru Stellu, která se provdala za primitivního hrubce Stanleyho Kowalského. Ve chvíli kdy si žena poznamenaná smrtí homosexuálního manžela myslí, že našla štěstí v novém vztahu, dojde k zborcení veškerých iluzí.
Moje hodnocení:

Do středu dění  dostáváme se spolu s  Blanche DuBoisové, která přijíždí za sestrou Stellou a jejím manželem. Blanche je zhrozena prostředím v němž její sestra žije a ani její manžel se jí moc nezamlouvá. Snaží se ale nic neříkat a chovat se tak, jak se správná návštěva chovat má.
Postupem času ale přestává dbát na dobré mravy, nárokuje si v podstatě celý byt (skládající se jen ze dvou místnosti) a Stella se o ni musí starat jako o nemohoucí. Obě sestry jsou ale s tímto pořádkem spokojeny, Stella zná Blanche celý život a rozumí jejímu křehkému zdraví, proto se jí zásadně nikdy a v ničem neprotiví.

Blanche nejprve po svém příjezdu působí jako ubohá bezbranná příbuzná, která jen ze sesterské lásky navštívila svoji sestru. Postupem času se z ní ale vyklube nemilá postava, myslící jen na sebe a skrývající nehezkou minulost. V závěru knihy se ale mnoho z její minulosti a i současné chování vysvětluje. A nezbývá nic než Blanche litovat.

Stella je příjezdem sestry nadšená. Dělá vše co jí na očích vidí a nepřijde jí na tom nic divného. Je milá, důvěřivá a laskavá ke každému kolem sebe, a to i když se oni k ní tak rozhodně nechovají. Je postavená mezi lásku a povinnost poslušnosti vůči manželovi a náklonnost k sestře. Funguje jako hromosvod mezi nimi a ne vždy je to pro ni příjemné, nebo jednoduché.

Stanley Kowalski, Stellin manžel je typický člověk z nižších vrstev. Je to polák, což mu mnoho lidí neustále otlouká o hlavu a Blanche není vyjímkou. Kvůli tomu ji ještě více nemá rád. V hloubi duše Stellu nejspíš miluje, ale neumí a asi ani nechce to jakkoliv dávat najevo.

V knize se objevují převážně dialogy, ale i přesto, nebo možná právě proto pronikáme do hlubin duše jednotlivých postav, poznáváme jejich charaktery a nakonec je nejspíš i politujeme...





Název: Kočka na rozpálené plechové střeše

Název originálu: Cat on a Hot Tin Roof 

Počet stran: 130

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Artur

Rok vydání v ČR: 2012


Oficiální anontace:
Neschopnost komunikace mezi nejbližšími, touha po penězích, bolestná odhalení pravdy, strach ze smrti, ale zároveň ze života ve lži, pocity opuštěnosti v blízkosti těch, které milujeme. To vše čtenář nalezne ve hře jednoho z největších dramatiků 20. století
Moje hodnocení:

Druhá autorova hra je o podobná a přesto úplně jiná. Do knihy skáčeme uprostřed rodinné oslavy staršího muže (taťky), majitele rozlehlých plantáží a hlavy početná rodiny, která se sjela. aby mohla nemocnému taťkovi popřát a oslavit s ním narozeniny.

V knize se objevují v podstatě jen členové rodiny. A to bratři Brick a Gooper, se svými manželkami Margaret a Mae. Tyto dva páry se nemají rády, jeden na druhého donáší rodičům a oba chtějí dědit, samozřejmě vše, bez rozdělení. Neustále vymýšlí proč oni jsou ti lepší a vhodnější pro dědictví a jeden velký rozdíl mezi nimi se neustále omílá. Mae a Gooper mají pět dětí, šesté na cestě, Margaret a Brick nemají ani jedno, v manželství jim to moc neklape a Brick pije.

Taťka a mamka jsou oba přesvědčení, že taťkovi vlastně nic není, nejspíš je to jen něco se střevy. Na to se oba upínají a taťka rozhodně nehodlá umřít. Jako silný, tvrdý a zásadový muž, kolem kterého se vše točí a to co řekne je zákonem se s nemocí jen tak nesmíří. Oproti tomu mamka je tlustá ženuška, která svému muži i zbytku rodiny udělá cokoliv co jim na očích uvidí. Nikdo ji ale neocení.

Na oslavě jsou ještě doktor Baugh a důstojný pán Tooker, tito dva muži jsou nositeli špatných zpráv. Taťka je skutečně vážně nemocný - umírá na rakovinu, která je už značně rozšířená...

V knize jsou velmi časté dlouhé monology jednotlivých postav, při kterých si vylévají srdce, řeší problémy ale hlavně budoucí život a případné dědictví.
I když se může téma zdát jako banální, je třeba dostat se pod povrch a číst mezi řádky. V tom je totiž skryté poselství celé knihy.



Shrnutí:
Obě knihy mě svým způsobem bavily. Samozřejmě by se jim něco vytknout dalo. Mě osobně vadil u obou knih hodně otevřený konec, kdy se vlastně nic neuzavřelo. Na druhou stranu autor za knihy dostal Pulitzerovu cenu, která se nedává jen tak někomu.
Číst dramata je něco jiného než klasickou knihu a je třeba k tomu tak přistupovat. Já jsem si obě knihy užila a ráda bych si v budoucnu do autora ještě nějakou další přečetla.

pátek 9. června 2017

Knižní přírůstky #2

Na Fb stránkách Daramegan jsem narazila na dubnovou soutěž a rozhodla jsem se zapojit.
Soutěž spočívala v tom, že každý den po dobu jednoho měsíce se na stránkách objevila anontace jedné knihy, kterou bylo třeba poznat a do komentáře napsat odpověď. Každý den byli vybráni tři mini výherci. Na konci měsíce se sečetly body a byli vybrání 3 výherci - já byla překvapivě mezi nimi.

Za odměnu jsem si mohla vybrat z velkého množství zajímavých knih.
Co si budeme povídat, rozhodovala jsem se dlouho... a nakonec jsem si vybrala knihu Reverendova žena (Katherine Webbová).
 

Spisovatelku Leah, která zrovna trpí nedostatkem inspirace, požádá její bývalý přítel, aby mu pomohla identifikovat tělo vojáka z 1. světové války, u něhož se našly dva dopisy, adresované Hester Cannigové a odkazující k dávné tragédii. Leah, zaujata příběhem, začíná pomalu rozkrývat dávný příběh osudové lásky, která člověka může dohnat až k šílenství, a hrůzné vraždy.





Kniha byla opravdu dokonale zabalená, x krát oblepená páskou a tak se mi domů dostala úplně neporušená. :) Akorát to rozbalování bylo složitější.












Takhle nějak to rozbalování dopadlo....













Darince ještě jednou moooc děkuju jak za knížku, tak za doplňkové dárečky (záložka, letáček s knížkami, pohledy), které mi poslala spolu s knihou.





úterý 6. června 2017

Měsíční shrnutí #5 /květen 2017


Máj lásky čas, nebo květen chcete-li, nám skončil a tak je na čase připomenout si všechno to, co se mi podařilo přečíst.

 

Počet přečtených knih: 6

Počet přečtených stran: 1 434

Nejčtenější nakladatelství: -







Autor měsíce: Alec Palmer
Proč: Český spisovatel, od kterého se mi do rukou dostala dobrodružná kniha, z které jsem byla nadšená. Přestože spousta čtenářů nahlíží na české autory skrz prsty, tenhle je na úrovni zahraničních a svým stylem psaní i celám příběhem si mě získal.


Kniha měsíce: Pomsta & rozbřesk (Renée Ahdiehová)
Proč: Převyprávění Šeherezádina příběhu s přidáním akce. Tak by se dala shrnout tahle kniha a já z ní byla naprosto nadšená. Prožívala jsem každou stránku a už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu.




Největší překvapení: Ztracené město (Alec Palmer)
Proč: Na tímhle bodem jsem se dlouho zamýšlela a nakonec jsem zvolila českou knihu, která mě opravdu vyloženě nadchla. A musím se přiznat, že jsem to ani nečekala.




Největší zklamání: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých (Olga Tokarczuková)
Proč: Bohužel musím vybrat tuhle. Těšila jsem se na ni, že příběh bude něco trošku jiného a neobvyklého, než běžně čtu. To se mi sice splnilo, ale celkově mě kniha neoslovila, moc mě nebavila a chyběla mi v ní alespoň trocha akce. A ne jen nudné proslovy nad mrtvolami...




Ženská postava měsíce: Šeherezáda - Pomsta & rozbřesk (Renée Ahdiehová)
Proč: Silná, statečná, sebevědomá a nezranitelná dívka, která si jde pevně za svým cílem a nehodlá se podřizovat nikomu a v ničem. Zvlášť když ví, že má pravdu. Hrdinka, která svůj osud drží pevně v rukou. Někdo od koho bychom se mohli učit.

 

Mužská postava měsíce: Nikola Šuhaj - Nikola Šuhaj loupežník (Ivan Olbracht)
Proč: Stejně jako ženská postava i mužská je silný jedinec, která se nebojí nikomu postavit, nehodlá přihlížet bezpráví, naopak vše bere do svých rukou a pomáhá svým krajanům na úkor sebe, svých tužeb i svého života...




Pár měsíce: Šeherezáda a Chálid - Pomsta & rozbřesk (Renée Ahdiehová)
Proč: Tihle dva se mi k sobě líbili hned od začátku knihy. I přesto, že jsou každý naprosto jiný, skvěle se k sobě hodí, doplňují a usměrňují se.





Nejhezčí obálka: Pomsta & rozbřesk (Renée Ahdiehová)
Proč: Opět vítěz na plné čáře. Snad ani není potřeba něco obhajovat, stačí se na knihu podívat.






Nejhorší obálka: Nikola Šuhaj loupežník (Ivan Olbracht)
Proč: Opět se stačí jenom podívat. Tahle kniha mi přijde vyloženě ošklivá. A ta stromo-hlava... Proč??


pátek 2. června 2017

Recenze: Svůj vůz i pluh veď přes kosti mrtvých


Autor: Olga Tokarczuková

Název originálu: Prowadź swój pług przez kości umarłych

Počet stran: 264

Série: -

Díl v sérii: -

Nakladatelství: Host 

Rok vydání v ČR: 2010